Fahion & style blog

24/December

Krásnou druhou adventní neděli – nebo to už je pondělí?! Posledních pár měsíců mi čas ubíhá takovou rychlostí, že bych se občas ráda proměnila ve Flashe. Nebo by mi jen stačily jeho schopnosti, šlo by to nějak zařídit, prosím pěkně? To je tak, když máte práci jako každý normální smrtelník a do toho se snažíte pracovat na blogu, plnit další spolupráce a celkově všechno stíhat tak, aby ještě zbyl nějaký čas pro mě samotnou a přátele. O tom, že doma musím taky někdy uklidit, nakrmit kočku, nakrmit Lukáše…ani nemluvím, haha. Ale nechci si stěžovat, to rozhodně nemůžu, protože i když někdy naspím jen pár hodin, jsem ráda, že mám možnost, alespoň občas, dělat něco co mě doopravdy baví a naplňuje. Ale radost, neradost, očividně budu muset přidat, protože když jsem se minule ptala Lukáše, jestli ho napadá nějaká činnost, která mi pokaždé trvá, že chystám článek (a chtěla bych se samozřejmě zlepšit, hehe), tak na mě chvíli zamyšleně koukal a pak říká: “všechny”. No, možná by nebylo od věci udělat nějaký komiks i o mě, ale místo rychlého cestování časem, bych cestovala tak pomalu, až by se možnost cestovat časem vytvořila u všech ostatních, jen ne u mě. Což by v reálném životě nebylo nic nového – odjakživa mám hroznou smůlu, ne nadarmo jsem dostala přezdívku “Petra Smůlová”. Haha, když si představím, kolik věcí se mi už přihodilo. Začnu si to zapisovat a potom vás tu budu bavit, slibuju!

Ale kromě toho všeho – mého každodenního boje s Časem, se k nám závratnou rychlostí blíží Vánoce. Už máte nakoupené dárky? Já jsem si říkala, jak se letos vyzbrojím dopředu a budu se týden před Vánoci všem smát, jak v panice obíhají přeplněné město a nemůžou nic sehnat. Zatím to vypadá, že se k nim přidám. Mám totiž dva dárky. Dobře, jen jeden. Ale na druhou stranu, už je mám všechny vymyšlené, teď už jen doufat, že všechny dorazí včas. To už bych je tedy mohla objednat, že? Hmm.
Ale abych byla upřímná, letos se Vánoc nemůžu dočkat. Nevím čím to je, možná proto, že už to u nás doma začíná vypadat k světu a vánoční výzdoba to vše jen pěkně dokreslila. Konečně jsme si mohli obě neděle zapálit svíčku (ne jako minulý rok, když jsem tvořila věnec na druhou adventní neděli) a spokojeně i s kocourem ležet, poslouchat jak přede a nasávat tu pravou vánoční atmosféru. Jen mi to nevyšlo s františkem, kterého jsme v neděli v očekávání zapálili a místo příjemné vánoční vůně se dostavil jen šílený smrad a františek po chvíli zhasnul – no co jsem před chvílí říkala. Ale nechápejte mě špatně, o Vánocích nevnímám jen výzdobu a dárky. Já sice ráda vymýšlím a kupuji dárky pro mé nejbližší, kdy si nejvíce užívám ten překvapený a ve výsledku (snad) spokojený výraz, který se jim vždy vykouzlí na tváři. Ale nic se nevyrovná těm večerům, kdy jsme všichni zase spolu, jsme rádi, že jsme se zase ve zdraví sešli a celý večer si jen vykládáme a užíváme si jeden druhého. Vždy si o vánočních svátcích užívám tu celkovou atmosféru a to i venku, kdy jsou ulice tiché a všude panuje úplný klid. A všichni jsou kupodivu velice milí a pozorní… Nemohly by být Vánoce celoročně?